Jak správně vycvičit kočku?

Je možné a pokud ano jak  správně vycvičit kočku ? No, nejspíš to nebude tak jednoduché, jako kdybychom cvičili psa, delfína nebo koně. Ale z vlastní zkušenosti vám můžu potvrdit, že to není nemožné.

Než začnete číst článek , upozorňuji Vás, že kočka NENÍ pes! Od jejího výcviku nemůžete očekávat, že bude dělat opičí kousky jen pro vaše hezké oči. Ne – kočka potřebuje motivaci a bez ní pravděpodobně nehne ani drápkem.

Motivace samozřejmě musí být POZITIVNÍ (tzn. pomazlení, hračka, pamlsek – záleží na preferencích Vaší kočičky). Nezkoušejte na kočky negativní motivaci – kočku při výcviku nebijte ani nekárejte (to samozřejmě neplatí například na situaci, kdy vám kočka čůrá do postele – v té chvíli mi věřte, že pozitivní výcvik nemůže pomoci – pokud tedy kočce nechcete vštípit, že čůrat do postele je správně – ovšem i ve chvíli, kdy vám kočka znečišťuje peřiny, není nutné kočku mlátit – mně se osvědčilo postříkat jí vodou z rozprašovače na kytky, zakřičet na ní a také přemýšlet, co je špatně – naší kočce nakonec vadilo rozmístění záchodků).
Takže co potřebujete pro výcvik kočky?
1) Kupte si knížku o tom, jak kočku cvičit (Já jsem zvolila Knihu Klikrtrénink s kočkou (Thebyová, 2010, Knižní Klub), ale samozřejmě můžete zvolit i jinou literaturu.
2) Zjistěte, co na Vaší kočku funguje – na tu mojí zapůsobila nejvíce šunka a sýr (v malém množství, stačí jí nařezat na čtverečky se stranou pár milimetrů, šunka je dost slaná a kdyby jí bylo moc, mohla by uškodit), případně nadšení z hračky a ze hry.
3) Samozřejmě potřebujete kočku – bez ní to nepůjde. Některé kočky jsou více talentované, některé méně. Ale pokud nebudete brát výcvik jako výcvik a představíte ho kočce jako hru, zábavu a čas navíc strávený s Vámi, zvládne to jakákoli tvrdohlavá kočička.
4) Obrňte se trpělivostí – ponese vám to ovoce.
Základní pravidla pro výcvik
1) Pořád chvalte, motivujte, buďte trpěliví
2) vyberte si nejprve jednoduché cviky, povely. Postupujte po malých krůčcích, nechtějte po kočce, aby okamžitě metala kozelce. Pokud cvik kočce nejde, vraťte se na nižší stupeň – problém bude v základech – nebo cvik přeskočte a zkuste jiný, k tomuto se můžete vrátit později.
3) Necvičte dlouho – mnohem efektivnější bude cvičit třikrát denně ve tří až pěti minutových intervalech, než jednou denně patnáct minut. Ve chvíli, kdy vaše kočka ztrácí pozornost, cvičení ukončete. Pokud jí budete nutit cvičit, když už se jí nechce, k ničemu to nepovede a kočce cvičení znechutíte.
4) Cvičte v době, kdy je kočka aktivní – nebuďte jí násilím ze spánku, neodtahujte jí od jídla a ani náhodou necvičte, je-li kočka nemocná (ani po kastraci, dokud nebude úplně v pořádku).
Jak cvičím svojí kočku Bublinku?
S výcvikem jsem začala brzy potom, co jsem si Bublinu osvojila z depozita Pomocné ruce. Pro začátek jsem zvolila výcvik s klikrem – jedná se o malou „krabičku“, která po zmáčknutí vydá cvaknutí (dá se i nahradit žabkou, kterou seženete v hračkářství, klikr prodávají v dobrých zverimexech a chovatelských potřebách). Výhoda výcviku s klikrem je, že přesně ve chvíli, kdy zvíře dělá něco dobře to oznámíte jasným kliknutím – poté přichází odměna. Prvním krokem je navyknutí na klikr, podmiňování zvířete. Ze začátku byl problém najít pro Bublinku ideální motivaci – o pochutiny ze zverimexů určené pro kočky neměla zájem. Pak jsem zjistila, že šunka, sýr, slanina, kuřecí maso, občas i rohlík jsou dostatečnou motivací. Když byla vybrána dobrota, mohly jsme začít. Klik a odměna. Klik a odměna. Jenom toto jsme opakovaly asi 3 dny – není dobré tuto fázi zanedbat, pokud nebude kočka dostatečně podmíněná, klikr nemá význam, nebude fungovat. Ve chvíli, kdy už kočka pěkně reaguje můžete začít chválit za různé věci, zatím náhodné – třeba když k vám přijde, čuchne k ruce, zavrní – na tom nezáleží, prostě za věci, které chcete posílit a líbí se Vám, když je kočka dělá (pozor na posílení nevyžádaného chování, těžko se odnaučuje!). Asi po týdnu od začátku výcviku můžete začít se zacílením – to znamená, že si vyberete nějakou hračku, na kterou budete kočku učit. Nejdřív jsem klikala, když se ke hračce přiblížila, potom když jí očuchala, později jsem s ní pohybovala a Bublina musela jít za ní… když zvládla zacílení, mohly jsme přejít dál. Já jsem si vybrala panáčkování. Znamenalo to vždy zdvihnout hračku, na kterou byla Bublinka zacílená a čekat, až si k ní čuchne. Nejprve níže, jen tak na natažení krku, postupně jsem zvyšovala až se nakonec Bublinka dokázala stabilně postavit na zadní a panáčkovat. V té chvíli jsem přidala slovní povel „šup“ a cvičila dále. Teď už cvik zvládá, i bez klikru, ovšem vždy pouze za odměnu. A rozhodně nečekejte, že vaše kočka snad cvik předvede na požádání před návštěvou, právě naopak! Výcvik neděláte pro okolí, ale pro sebe, pro zjednodušení práce s kočkou a pro kočku – pokud cvičíte dobře, bude jí výcvik bavit.
Podobně jsme s Bublinkou nacvičily povel sedni, začaly jsme i lehni, částečně se nám povedlo i zavolání na jméno… Co je ale podstatnější, výcvik nám dost usnadnil důležité činnosti. Při čištění a po čištění uší a zubů jsem Bublinku neustále chvália – a nemá s těmito úkony žádný problém. Když jsem chtěla Bublinu naučit chodit ven na vodítku, opět jsem použila klikr. Zatím jsme byli venku jenom jednou a Bublina byla docela vystrašená. Potom nám už počasí nedovolilo jít ven, takže jsme trénovaly na vodítko jen vevnitř a musím říct, že je to docela úspěšné – Bublina nejprve do vodítka vůbec nechtěla a díky klikru si na postrojek docela zvykla. Na jaře začneme posilovat na novo a začneme zase chodit ven. Dál jsem třeba Bublinu naučila díky předmětu k zacílení chodit do přenosky, které se také bála (problém je, že teď měla delší problémy po kastraci a byly jsme denně u veterináře, takže na přenosku zanevřela, tak až se uzdraví, uvidíme, jestli se díky výcviku znovu naučí do ní lézt.
Po čase jsem odložila klikr a začala Bublinu cvičit i bez něj. Například aportovat se naučila, protože si moc ráda hraje. A když zjistila, že pokud mi hračku přinese, já jí jí znovu hodím, nadchla se pro to – ideální výcvik, když je pro zvíře odměnou výcvik samotný. Samozřejmě v tomto případě se kočka „nechá cvičit“ jenom ve chvíli, kdy má na aport opravdu náladu .
V současné době cvičím spíš už jen na pamlsky, kočka většinou chápe, co po ní chci, tudíž už není nezbytné neustále klikat klikrem.

Autor : Anička Zemanová

Panáčkování s klikrem (všimněte si hrocha, kterého jsem používala k zacílení)

Bublinka těšící se na výcvik

Nácvik na postrojek

Výcvik s vodítkem doma a venku

Aportování