Nejznámější a nejčastější infekční onemocnění koček

Preventivní vakcinace chrání kočky před infekcemi, které mohou být smrtelné nebo způsobují závažná onemocnění. Vakcinace je bezpečným a úspěšným zvyšováním kvality života zvířat domácích chovů.

(další informace o onemocněních koček naleznete zde: http://pomocne-ruce.cz/smrtici-nemoce )

Nejznámější a nejčastější infekční onemocnění koček:

Panleukopenie koček – kočičí parvoviróza
Nemoc je vyvolána kočičím parvovirem, který infikuje domácí i exotické kočky, stejně jako : mývaly, norky, lišky a další druhy divoce žijících zvířat. Základními příznaky jsou průjem a změny v krvi (méně leukocytů a trombocytů, někdy i úplná anémie). Infekce napadá všechny věkové kategorie, nejvíce nebezpečná je ovšem pro koťata, kde může mortalita dosáhnout až devadesáti procent. Virus může v prostředí přežívat po dobu několika let a je velmi odolný proti mnoha běžným desinfekčním látkám (kontaminované prostředí je nutné ošetřit formaldehydem a chlornanem sodným – nejsnazším řešením je do kontaminovaného prostředí vnášet pouze naočkované kočky).
Nemocné kočky vylučují virus ve vysoké koncentraci trusem, který pak je zdrojem perorální nebo intranazální infekce – nejčastější formou přenosu je nepřímý kontakt, tudíž jsou ohrožené i kočky chované výlučně doma – virus může být zanesen do budov obuví nebo šatstvem.

Herpesvirová infekce koček – infekce horních dýchacích cest
Nejčastěji bývá způsobena kočičím herpesvirem typ 1 (FVH-1), který je prokazován celosvětově a nachází se i u velkých divokých koček. Kočky vylučují FVH-1 nanejvýš tři dny exkrety dutiny nosní, ústní a konjunktivální sekrecí. Herpesvirová infekce vyžaduje přímý kontakt s kočkou. Tato nemoc je proto velmi běžná spíše ve velkých chovech koček a v útulcích. Každá nová kočka by po příchodu měla projít karanténou, kde zůstane minimálně dva týdny. Nevakcinovaná koťata by měla být oddělena od dospělých koček, dokud nebudou naočkována. Herpesviry jsou ovšem poměrně labilní a dobře na ně působí většina desinfekčních látek, antiseptik a detergentů.
Klinické příznaky zahrnují akutní rýmu a zánět spojivek, přičemž obvykle současně zjišťujeme horečku, apatii a nechuť k jídlu. Onemocnění může být provázeno fatální pneumonií. Po vymizení klinických příznaků zůstává virus v těle a většina koček zůstává celoživotními přenašeči.

Kalcivirová infekce koček – infekce horních cest dýchacích
Kočičí kalciviry (FCVs) jsou dalšími původci zodpovědnými za onemocnění horních dýchacích cest koček. Nemocné kočky, akutně infikovaná zvířata a nosiči vylučují FCV oronazální a konjunktivální sekrecí. K infekci dochází především přímým přenosem, ale i nepřímý přenos je běžný, protože virus zůstává infekční na suchých površích po dobu asi jednoho měsíce. Je odolný proti běžným čistícím prostředkům, nejlépe se zlikviduje chlornanem sodným.
Mezi klinické příznaky patří především vředovatění v dutině ústní, horečka a kulhání jako projev přechodné artritidy. Infekce má těžší průběh u dospělých zvířat, kde umírá 70% nakažených.

Vakcinační doporučení pro kočky
Mezi základní onemocnění, proti kterým by měli nechat všichni majitelé očkovat své kočky patří panleukopenie, herpesvirová infekce koček a kalcivirová infekce. Koťata mohou být očkována od stáří šesti týdnů, dává se ovšem většinou přednost věku 8 – 10 týdnů. Poslední dávka očkovací látky by měla být aplikována mezi 14 – 16 týdny stáří koťat (po první aplikaci je tedy nutné minimálně jedno přeočkování za 3 – 4 týdny). Revakcinace by měla následovat rok po poslední dávce vakcíny a poté podle preference veterináře a jím užívané vakcíny.

Autor: Anička Zemanová
Zdroj: Veterinární klinika 4/2012, ročník 9