Jak našla domov první kočka týdne – Bublinka
Když jsme rozjížděli akci kočka týdne, vůbec jsem nemohla tušit, jak moc ovlivní život celé mé rodiny.
V průběhu mé dovolené v Bratislavě mi náhle přišla zpráva, že bychom mohli každý týden extrémně propagovat jednu kočičku, která by díky tomu měla patřičně vyšší šanci na nový domov, protože by se o ní vědělo více než o ostatních. Pravda, může se to zdát lehce nespravedlivé, ale vzhledem k tomu, že každý zachráněný život se počítá, a tímhle dáme jedné kočce týdně o dost větší šanci, než by měla normálně, rozhodly jsme se akci i přes to uskutečnit. Jako první kočka byla ne zcela náhodně vybraná černá kočka (kotě) Bublinka. Na dovolenou mi přišly fotky, které jsem okamžitě dala na internet, ale tím pro mě veškerá starost o Bublinku přestala a dál jsem si užívala dovolené.
Uběhl necelý měsíc a já si tak nějak uvědomila, že jsme s Bublinkou ten týden trošku přetáhly. No nevadí, dáme jejím fotkám hlavní důležitost a ještě jí chvilinku šanci dáme, alespoň do konce týdne, potom fotky vyměníme.
A do toho mi onemocněl burunduk. Celý týden jsme ho poctivě krmili, léčili a mazlili, ale jak to občas u malých zvířátek bývá, na konci týdne odešel.
Jeho odchod vynesl celé potoky slz. Smutný víkend byl o to smutnější, když táta nebyl doma a nás s mámou neměl kdo pořádně utěšit. V neděli dopoledne, už lehce vzpamatované z předešlého neštěstí jsme s mámou zabředly do konverzace na téma, jak je najednou náš byt prázdný. Řešily jsme, zda pořídit dalšího burunduka, ale já jsem namítla, že stejně za rok odcházím na vysokou a tudíž by ode mě bylo sobecké pořídit si zvíře, které se dožije dvanácti let a nechat jim ho jen tak na krku. Navíc, pokud budeme mít burunduka, nepřichází v úvahu kočka, po které táta odjakživa tolik toužil. Ale bude u nás smutno. Na to mámu napadlo, že bychom vlastně mohly zkusit kočičku adoptovat hned, nač čekat, až odejdu na vysokou. Ale kterou? Na to měla mamka taky hned odpověd – zamilovala si totiž Bublinku na fotkách a pravidelně jí na stránkách sledovala a bolelo jí, že tato úžasná kočička stále nemá nový domov. A tak bylo rozhodnuto. Vyzkoušíme to alespoň na odpoledne. Absolutně nevybavená jsme sedla na první autobus a jela do útulku. Se zapůjčenou přenoskou a bojácnou Bublinkou jsem o hodinu později opět stála před dveřmi.
Bublinka byla zprvu dosti nervozní. Tak jsme jí otevřely dvířka přenosky a šly obědvat, aby měla možnost se trošku rozkoukat. Po obědě jí ještě chvíli trvalo, než opustila dvůj bezpečný „domeček“, ale nakonec tak učinila. Naneštěstí její první kroky edly přímo pod postel. Nic naplat, musely jsme chvilku čekat, než se rozhodla dát nám šanci a z úkrytu vylezla. A v té chvíli byla naše – mazlila se, tulila, vrněla – vypadala šťastně. Začaly jsme zkoušet, jak bude reagovat na náš zvěřinec. Myšky se jí moc líbily, ale nevypadala, že by chtěla útočřit a některé ublížit. A tak padlo rozhodnutí, že jí nebudeme vracet do depozita na noc,jak jsme plánovaly, ale necháme si jí i přes noc u nás – přestěhovaly jsme Myšáčka ze stejné klece, jako měla v depozitu do jiné a tuo klec jsme jí zařídily pomocí růžového pelíšku a záchodku a misky zapůjčených z depozita. Potom ovšem přišel ještě jeden šok – bratr se vzbouřil proti přítomnosti kočky v bytě a napsal nepravdivou smsku tátovi, který v plné práci netušil, co se děje a kočku nám přikázal vrátit. Naše naděje povadla, trošku jsme si zase zabrečely. Do toho volal táta, že má chvilku času, tak se chce vyptat na víc informací. Po telefonátu už bylo jasné, že kočička bude jeho. Omluvil se, že nám tak zkazil překvapení, které jsme mu kočičkou chystaly a dovolil nám poskytnout jí domov.
Tak jsme začaly zařizovat. Objednaly jsme Bublince pohádkové růžové škrabadlo, nové hračky, duhové vodítko, výborné krmení…
Teď je to přesně týden, co jsme si jí osvojili a víme, že už bychom jí nikdy nevrátili zpět. Všechny členy rodiny si tato malá černá kočička okamžitě ochočila. Dělá nám ohromnou radost a prozářila naše všední dny.
Tolik k příběhu kočky týdne 1. Kočka týdne 2 našla domov dříve, než se vůbec pořádně stihly fotky rozšířit a nyní hledáme domov kocourkovi – Tobimu. Potká ho taky takové štěstí jako Bublinku, aby měl brzy páníčka?
Autor – Anička Zemanová
Bublinčino království
Bublinka při výcviku s vodítkem
Bublinka při hře
Láska slečny Aničky
Bublinka a klikrtrenink
Bublinka s p. Zemanovou